Vykiwení - Labutí Píseň

Snad jste si opravdu nemysleli, že by Vykiwení skončili bez rozlučkového videa?

:-)

Indonesie 2

Opravdový konec show

Vykiwení čelí poslednímu úkolu v naší show - testu z potapěčských znalostí, aby mohli získat certifikát. A dnes je den zkoušky. Kluky vyzvedne jejich potápěčská škola a odveze si je na ostrov Lombok do jejich kanceláře v městečku Singgigi. Kluci jsou trochu nervozní, přeci jen poslední kapitolu nestihli nedočíst a ani tabulkové propočty k ponorům příliš nenatrénovali. Nakonec je to tu, kluci dostali testy a vyplňují. Vše je ztížené tím, že jak učebnice, tak testy jsou pouze v angličtině. Občas si tak musí ujasnit některé pojmy. Lukáš už včera dělal jeden zkušební test a tak je rychlejší, sotva dopíše test a už mu počítají chyby... Jedna, dva, tři... může mít až 10 chyb z 50, přesto je nejistý. Jak známe Lukáše, je občas zbrklý a může otázku pochopit špatně. Ale nakonec má pouze pět chyb a má splněno. Ještě chvílí čekáme na Michala. Ten si láme hlavu s propočty ponorů... ale už i on je hotov. Jen čtyři chyby - super. Vítězoslavně se rozhlíží. Mají to oba v kapse a jsou potápěči. Poslední úkol splněn!

 

Klukům zbývá v show ještě pár dní a tak jim dáme ve městě ubytování, aby mohli něco podnikat. Škodolibě se u toho usmíváme. Proč? To se dozví Vykiwení hned druhý den v 5 hodin ráno. Budova hned vedle ubytování začne vyřvávat. Dvacetiminutový, pronikavý a nepříjemný zvuk halekající ze sousední mešity volá k bohoslužbě a zabíjí bezpečně jakýkoliv spánek. Dobré ráno Vykiwení! Dali jsme klukům vybrat, co chtějí dělat další den - jako odměnu za splněný úkol. Michal si vybral výlet na mopedu k vodopádům s průvodcem. A Lukáš zvolil výšlap na sopku, také s průvodcem.

 

 

Lukáše tak další den vyzvedá auto ve dvě hodiny ráno a po dvou hodinách jízdy nastupuje na trek, směr na místní dvojitou sopku Rinjani. Za tmy zahájeným výstupem vyšplhá přes prales s černými opičkami a lehce zarostlými vršky kopců, až do 2600 metrů, kde jej čeká prudký strmý kraj kopce. Za ním se otevře podívaná na obrovský kráter zaplněný jezerem, z jehož středu se tyčí další kráter tzv. dítě Rinjani. Bohužel v této sezoně se nemůže dojít až na jeho vrchol ve výšce 3700 metrů. Protože sem, ale Lukáš dorazí s průvodcem velmi brzy, vyrazí ještě na 300 výškových metrů dlouhý sestup k jezeru. A vykoupe se jak v něm, tak i v místním horkém prameni, který tryská přímo ze skály. A pak honem zpět na večeři. Už není zvyklý na takové treky a tak je mu nahoře není chvíli do řeči - jako obvykle to trochu přehnal :o) Ráno po východu slunce pak metelí zpět za Michalem. A při tom běhu cítí, jak mu svaly na nohou dávají vědět, jak moc při cestách Asií Lukáš vyšel ze cviku. A jak si zatím Michal užil svůj den?

 

 

Michal si s místním průvodcem domluvil výlet na mopedu za pohádkovým vodopádem. Ten padá z druhé strany pohoří, které slézá Lukáš. A musí se k němu jet asi dvě hodiny. Ceste vede přes Mataram - hlavní město ostrova, skrz naprosto šílenou dopravu, kdy se auta vyhýbají koňským povozům a do toho všeho jim házejí myšky všudypřítomné roje mopedů. Takový adrenalin Michal už dlouho nezažil. Když se dostanou do venkovské krajiny a doprava trochu povolí, Michal si pak i rád sedne za řidítka mopedu – je to docela zábava. Na konci cesty pak dojde krátkou procházkou k vodopádu, jaký ještě neviděl (a to je u Vykiwených co říct). Celá skalní stěna je porostlá zelení, ze které voda jakoby tryská. Vodopádu to dodává magickou atmosféru. Koupel ve vodopádu a jezírku pod ním je už téměř povinnost. U vodopádu potká i klub místních skautů s vůdcem a přidá se k nim na krátký výlet korytem řeky. Cestou zpět se Michal ještě zastaví v Monkey Forest – místě v pralese, kudy vede silnice, u které jako prostitutky stopují tlupy opic. Čekají, až je někdo nakrmí. A lidé jim tu opravdu hojně zastavují a přikrmují. Večer se západem slunce Michal ještě navštíví hinduistický chrám u Singgigi. Stojí na břehu moře a zrovna u něj probíhá obřad. Vůně z vonných tyčinek je pro Michale uvolněním za hektickým, dobrodružným dnem.

 

 

Úplně poslední dny v Indonesii pak tráví Vykiwení zpět na ostrově Bali, kam se druhý den ráno přeplaví lodí. Dojedou do vesničky Amed, protože je tu výborná oblast pro potápění. Na které je teď Michal tak natěšený. Ale nebyli bychom to my, abychom soutěžícím nedali do cesty ještě jednu malou zkoušku: to když na půjčeném mopedu vyrazili na šnorchlování k nedalekému vraku US Liberty. To je 130 metrů dlouhá potopená loď z druhé světové války, u níž se den předtím Michal potápěl. Ale do cesty jsme jim postavili hlídku místních zkorumpovaných policistů. Takže zastavit stát. „Doklady prosím. Mezinárodní řidičák... hmm nemáte?“. Klukům mezinárodní řidičák už neplatí a tak ukazují svůj český. „Hm tak to máte pánové problém. No budete čekat 14 dní na soud a pak zaplatíte pokutu... A nebo vám můžeme pomoci, za 100 000 rupií“. Dají Vykiwení úplatek? Lukáš trochu zavede hovor o českých fotbalistech, kteří jsou tu hodně populární. Ale nakonec největší efekt měl strašák v podobě kamery, na kterou kluci tajně natáčí. Když si toho policisté všimnou, žádají smazání. A kluci smazání vymění za možnost odjet bez pokuty. Dobré řešení, bez podpory korupce.

 

 

Šnorchlování u vraku i v nedaleké korálové zahrádce stojí za to - spousta ryb, které se motají kolem kluků, plno sasanek obydlených různými druhy klaunů (známých jako Nemo). A taky nějaký ten žralok. Prostě paráda. Na cestu zpět je ještě málem smete tropická větrná smršť, které se rychle přihnala, lomcovala motorkou a házela do cesty větve. A za ní bouřka, při které během minuty byli Vykiwení mokří skrz na skrz. Ale i to tyto poslední zoufalé nástrahy naší produkce kluci zvládli s přehledem. A my máme pocit, že Vykiwení jsou už příliš zkušení cestovatelé, než abychom je něčím nachytali nebo rozhodili. A proto je čas show ukončit.

Je tak opravdu na čase zabalit si batohy, rozloučit se s věčným létem a vyrazit k domovu. Je čas čelit opravdové realitě, do které si přinesou zážitky ze světa. Až se Lukáš bude snažit v samoobsluze bavit s cizími lidmi, asi se budou divit. Až si Michal někde nechá odložený přívěsek, bude se taky divit. Až budou hledat marně usměvavé tváře na ulici. Pak si uvědomí, že okolo už není kompars z naší reality show. To už bude ta pravá realita. Ale víte co? Zkusme se chovat jako by to byla nějaké pěkná reality show. Usmívejme se na svět a on se bude usmívat na nás :o)

My z produkce děkujeme hlavně Vám divákům, kteří jste nás a Vykiwené celých 18 měsíců sledovali, protože to byla hlavně show pro Vás. Děkujeme všem, kteří nám pomohli pro Vykiwené připravit zázemí, ale i úkoly na jejich cestě. Díky míří na Nový Zéland, ostrovy království Tonga, Tasmánii, Austrálii, Singapur, Malajsii a Indonésii. Děkujeme Novému Zélandu, že takovou show vůbec umožnil. A přejeme Vám, abyste se mohli po stopách naší show taky vydat.

 

GALERIE:

- Lombok

- Potápění Bali

- Šnorchlování Bali

 

Indonesie 1

Vykiwení na dně - aneb poslední úkol

 

Ano, čtete dobře. Naše reality show je opravdu u posledního úkolu. Jak to? Když jsme za kluky přišli s otázkou, zda chtějí pokračovat další sezónu jako účastníci show Vykiwení, oba měli těžkou hlavu. Lukáš i Michal si účinkování a s ním spojené cestování velmi užívali a na jednu stranu by v něm chtěli pokračovat. Na druhou stranu už strávili v naší show víc něž rok a půl, oba jsou trochu vyčerpaní a dlouho neviděli své rodiny a kamarády. A hlavně – přestat se má v nejlepším. Uděláme proto s kluky dohodu – vezmou poslední úkol, poslední výpravu... a pak už finále. Oba souhlasí.

 

A tak jsme si pro ně připravili opravdu zahuštěnou zábavu. Poslední úkol se odehraje v Indonésii. Začínáme na ostrově Bali - v destinaci, kam spousta evropanů i australanů míří za sluncem. My ale posíláme Vykiwené pryč z turistických resortů. Nejdřív ale, hned poté co přistanou na letišti v hlavním městě Denpasaru, setkají se s neskrývanou korupcí místní správy. Dostanou okamžitě nabídku, že nemusí čekat ve frontě na imigračního pracovníka a za úplateček budou vyřízeni okamžitě. Nezaváhají a korupci nepodpoří - a čekají poctivě ve frontě. Dočkají se za to od nás obálky s úkolem: „Máte 14 dní na to, abyste se stali certifikovanými potápěči.“ Kluci to vítají a hned se zajímají o nabídky potápěčských kursů. Má to ale jeden háček. Pro absolvování kursu musí být oba zdraví, což je po návratu z Cameron Highlands problém. Neb je přepadla „rýmička“. Běžně neškodná, při potápění však nebezpečná.

 

 

 

Najdou si proto relativně klidné městečko Pandagbai a tam se léčí klidovým pobytem v bungalovu, kousek od pláže. Ale nebyli by to Vykiwení, aby i teď nehledali zpestření. Odpoledne se nad celým městečkem začne ozývat ďábelský smích. Když ho Lukáš s Michalem následují ke zdroji, stanou se svědky jednoho z hinduistických náboženských obřadů. Ten je spojen s loučením se starým rokem a vítáním nového, spolu s divadlem na motivy boje zla a dobra. A taky s několika diváky posedlými ďáblem. Program se nakonec protáhne až do pozdního večera a kluci jsou svědky opravdových představení s tradičními balinézskými tanci (tedy nikoliv těch pro turisty). U tanečnic je důležité, kam kulí oči a jak hýbou prsty. K tomu hraje originální místní hudba na nástroje podobné xilofonu, na které se hraje kovovými kladívky.

 

 

 

Při dalším poznávání městečka si kluci zvykají na neodbytné nabízeče taxi, masáží, večeří, ubytování a všeho možného, kteří stále dokola atakují kolemjdoucí s nabídkami. Když už se klukům trošku uleví od nachlazení, vyráží na mopedu v chaotickém silničním provozu do okolí. Rozhodnou se poznávat místní kláštery, kam si musíte spodní část těla ukrýt do sarongu (sukně z plátna). Navštíví nesčetná rýžová políčka, která vyplňují údolí a šplhají po stráních kopců. V místní vesničce se stanou také svědky pohřbu, hned trojnásobného. Na ten jsou pozvání od truchlících v průvodu a skoro z něj nemohou odejít. Jednak proto, že je to zajímavé pokoukání. Ale také proto, že místní je stále přemlouvají, ať zůstanou do konce, kdy jsou těla zapálena na hranici. Na konci ještě dostanou na cestu tašku „sneak fruit“ (ovoce jehož slupka vypadá jako hadí kůže). Než se setmí, ještě si kluci vyjdou po cestě obklíčené makaky na jeden z mnoha klášterů a pak už se s posledním světlem vrací do základny.

 

 

 

Léčení je po třech dnech úspěšné a tak Vykiwení zamíří lodí na Gili Meno. To je korálový pidi-ostrůvek, který je vyhlášený jako ideální místo pro potápění. Nejdříve jim pro rozplavání dáme ochutnat trochu toho šnorchlování. Mají možnost zahlédnout obří mořské želvy, ale i ty úplně mrňavé, co vyráží na své prvním kroky do oceánu. Jeden den připlavou i mrňavé medůzky, které hlavně Lukáše vyděsí téměř k smrti. Myslel totiž, že se jedná o zabijácké medůzky, jaké žíjí v tropické části Austrálie. Naštěstí jsou to jen takové malé, neškodné, i když trochu pálivé minimedůzky. A tak Lukáš přežívá... a ještě se mu Michal směje, jak vystrašeně upaloval z vody.

 

 

Oba si taky zkusí místní masáž na pláži... ale protože v produkci nás taková rozmařilost od kluků pěkně popíchla, vymysleli jsme malou kulišárnu. Když si Michal při masáži odložil svůj suvenýr z Nového Zélandu - přívěsek z nefritu - ihned jsme mu ho schovali a čekali, zda si na něj vzpomene. K tomu došlo - ale až večer. A tak jej samozřejmě už na místě masáže nenašel. Když se pak ptal na masérku, všichni odpovídali, že odplula z ostrova a bude zpět až za pár dní. Michal byl smutný a tak nakonec se do pátrání zapojil i Lukáš a hledali a ptali se všech. Nakonec jsme uznali, že už to stačí - a proto se objevil místní domorodec s Michalovým přívěskem. Hurá! Jak si domorodec přál, kluci se mu odmění krabičkami cigaret. A jak říkal nekuřák Michal, bylo to pro něj snad poprvé v životě, kdy kupoval cigarety... a styděl se u toho jako puberťák v sexshopu :-)

 

 

Další den už na kluky už čeká naše spojka - zdejší potápěčský expert Zen a zve je na slibovaný kurs. V dohodnutý čas čekají kluci na pláži a vyzvedne je loď potápěčské školy. Dostanou jen pár rychlých instrukcí a hned následuje první praktické cvičení v mělkém moři. A záhy pak už první ponor, první výlet do světa pod vodou. A Vykiwení brzy ví, že mají novou lásku. Ta jim ale brzy trochu hořkne - a to když do rukou dostávají učebnici. Mají jen dva večery na přečtení, naučení a pochopení cca 200 stránek informací o potápění. Uff...

 

 

Druhý den mají další dva ponory, při kterých se jim ukáží nové části úžasného mořského dna, další mraky rybek, žraloků, želv a korálových zahrad. A kluci pak večer nemají skoro sílu číst knížku, a to jsou teprve v první pětině. Lukáše ještě začne zlobit ucho a tak má problémy během ponoru vyrovnávat ušní tlak. Přesto se statečně učí a doufá, že další den bude mít zdraví a sílu na poslední ponor před zkouškou. Ráno se probouzí s naběhlými mandlemi... ale přesto se rozhodne, že pod vodu ještě chce. Překvapivě dokáže vyrovnat ušní tlak i na poslední ponor a tak si ho dosytosti užije. Michal je naopak úplně zdráv a tak moc si zamiloval potápění, že si u nás ještě vyškemrá další ponor.

 

 

A proto se musí závěrečný test odložit na zítra. Nyní už čtou kluci učebnici úplně všude. Na pláži, při jídle, mezi šnorchlováním, před spaním a před snídaní. Test je totiž nutno úspěšně absolvovat, jinak nemohou získat potápěčskou certifikaci.

 

Tak co myslíte, zvládnou kluci test a splní tak poslední úkol? A jak dopadne jejich poslední výlet v Indonesii? Neneche si ujít rozuzlení v příští, poslední epizodě reality-show Vykiwení.

 

GALERIE:

 

- Bali

- Gili Meno

 

Kuala Lumpur a Cameron Highlands

Malajsie počtvrté a naposledy

 

Předtím, než vyšleme Vykiwené na další výpravu do přírody, vracíme je na chvilku do civilizace.Tentokrát je čeká Kuala Lumpur. Hlavní město Malajsie s 1.8 milionem obyvatel. Kluci záhy zjištují, že tentokrát je jejich ubytování asi 6 km od centra města. A protože s chodníky se v KL docela šetří, a nejezdí k nim hromadná doprava, musí používat taxi. Hned poprvé jedou za cenu turistickou, aby se pak od znajců místních poměrů dozvěděli, že mohli jet za třetinu. Naučili se, jak získat taxi za rozumnou cenu a dostali se tak do centra města. Odtud už můžou cestovat pomocí hromadné dopravy. Přímo ve městě krouží turistický autobus zdarma a také městské vlaky.

 

 

Vlakem si zajedou podívat na Baku Caves. Což je hinduistická svatyně uprostřed obrovské jeskyně, před kterou stojí veliká zlatá socha Murugan. Celé okolí tak vypadá spíše jako malá indie. Do chrámu si Vykiwení vyšlápnou 272 schodů, které nepřetržitě stráží zvědaví a odrzlí makakové všech velikostí. U vstupu se jim otevře výhled do jeskního komplexu s malými chrámy uvnitř. Je to impozantní podívaná. Podobně impozantně na Vykiwené působí i známé věže makodrapů Petronas Towers v centru města. Od nich se chtějí podívat na vyhlídkouvou věž KL Tower. Jen cesta k ní byla trochu krkolomná. Cesty pro chodce i pro auta jsou plné nadjezdů, podjezdů a spojek, které vše dělají trošku zauzlované. Ve městě také operují s vlaky od třech různých přepravců, s třemi různými typy vlaků... a kluci jsou trochuz matení. Nakonec, když vypadnou z neuvěřitelně přecpaného Monorailu, chodí pak raději už v centru pěšky.

 

 

 

A my cítíme, že kluky hlavní město příliš nezaujalo a už asi potřebují zase někam ven. Jedno z lákavých míst se jmenuje Cameron Highlands - vysočiva uprostřed pevninské Malajsie. Vykiwení mají daný cíl a je na nich se tam dostat. Lukáš naplánuje bus v 9 ráno. Jaké je rozčarování, když je žádný taxi nechce za neturistickou cenu v ranní špičce vzít a nakonec k busu dojedou na poslední chvíli. Čeká je další překvápko. Bylo málo zákazníků, takže bus je zrušený a pojede až za dvě hodiny jiný. Inu Asie. Koupí si tak lístek a čekají. Když v plánované době odjezdu žádný bus nepřijíždí, tak si vynutí pozornost a za chvíli se přiřítí již autobus skoro plný místních s tím, že mají všici naskakovat. Vykiwení jako otrkaní cestovatelé rozdělí role, jeden zabere sedadla a druhý ukládá zavazadle a tak za chvíli sedí a jedou. Ti z turistů, kteří se trochu déle rozkoukávali, čekají na další bus. A Vykiwení si zatím opět mrznou v klimatizovaném buse a jedou vstříc dalšímu dobrodružství.

 

 

 

Bus si to pádí serpentinami do Cameron Highlands, do některých úzkých a nepřehledných zatáček troubí aby ostatním dal vědět, že se tam řítí - ale nezpomaluje. Když už skoro mají z těch zatáček mořskou nemoc, dorazí do městečka v plném stavebním ruchu. Rostoucí Tanah Rata je cíl pro dnešní den, městečko které přerostlo samo sebe a můžete tu tak vidět panelák hned vedle bambusové chatrče a políček místních vesničnů. Ubytovat, najíst a ochutnat zdejší ovoce, všude známý a smradlavý Durian. Vypadá to jako přerostlý kaštan a uvnitř zapáchajícího ovoce je bílou dužninou obalená pecka. Podle toho, jak se Lukáš při zkoušení této „lahůdky“ tváří, nebude to jeho nový oblíbenec. A to ani když jej zkusí obalený a smažený. Ale kdo nezkusí, neví :)

 

 

 

Ráno na kluky čeká čaj. A nejen k snídani, ale i k procházce. Míří dnes totiž na velké čajové plantáže, které ve zdejších „chladných“ (20•C) a vlhkých horách dobře prosperují, již přes sto let. Podnebí je tu ovlivněno nadmořskou výškou a dostatečnou vláhou, kterou do sebe jako houba ze vzduchu absorbuje mechový prales, sedící našpičkách místních kopců. Pod pralesem se pak jako puzzle skladaji kopce z brázdami keříků čajovníku. To dává zdejší krajině nezapomenutelný ráz. Kluci kouknou i do továrny na čaj, kde se roluje, fermentuje, suší a pytluje pro další balení. Pro zajimavost, jak už ví i Vykiwení, produkuje se na zdejších kopcích pouze černý čaj a veškerý se spotřebuje na Malajském trhu.

 

 

 

Abychom klukům ukázali něco, co zatím ve zdejší přírodě neviděli, absolvují návštěvu Butterfly Garden (Motýlí zahrady). Kde krom motýlů vidí i různé kludlanky a strašilky, žáby, štířy, stonožky, pavouky i hady. Některé jim necháme i podržet a „pomazlit“, což Lukáš i Michal doslova milují. Pak už je čas na motlitbu, tentokrát v budhistickém klášteře. Tento vypadá skoro jako kopie toho, který kluci viděli při cestě mezi Sydney a Melbourne. Asi se staví podle jedné šablony. Za klášterem pak musí kluci najít cestu džunglí, na jejímž konci je čeká velký vodopád. Jejich rozčarování příjde, když se k vodopádu přiblíží. Jelikož zdejší obyvatelé neřeší odpadní vody, kdysi krásný vodopád se změnil ve „stokopád“, který smrdí na hony daleko. I takový je obraz prudkého rozvoje Cammeron Highlands. Ale přes škaredé obrazy špinavých řek nad paneláky a údolích přeplněných jahodovými pařníky je tu stále dost skvostů. A za jedním zních podnikají Vykiwení výpravu.

 

 

 

Je to výprava za jedním z největších květů na světě – květiny Raflesie. Asi dvě hodiny se kluci s průvodcem prodírají pralesem, až najdou místo, kde takový květ je. Poupě tohoto parazita se tvoří až 9 měsíců na specifickém druhu liany. A pak vykvete a vydrží pouze 5 dní. Kluci mají štěstí, nalezený květ je dnes uplně čerstvý a nepoškozený. V pralese vypadá tak nepatřičně, že je to jako by tu někdo položil nějakou plastovou náhražku. Budiž tento unikátní květ tečkou za jejich úkolem, kdy kluci sbírali faunu a floru Malajsie.

 

A zatímco nám soutěžící míří zpět na letiště do Kuala Lumpur, my pro ně máme jeden z posledních úkolů.

Určitě se u něj nezapotí, ale slibujeme, že si sáhnou na dno. Těšte se.

GALERIE:

- Kuala Lumpur

- Cameron Highlands

 

Lambir Hills NP & Niah Caves NP

Národní parky Bornea 3

Poté, co Lukáš s Michalem vylezli z džungle národního parku Gulung Mulu, dají si krátkou zastávku ve městě Miri. To vzkvétá díky těžbě ropy – a vzkvétá až příliš hekticky, bez možnosti vykvést do krásy. Vykiwení tu tak těžko hledají větší rozptýlení a proto se asi brzy odhodlají k návratu do džungle. Mezitím se stačí alespoň porozhlédnout na místním rybím trhu - a diví se, co vše se tu nabízí. Najdete tu vše od sardinek po malé žraloky a tuňáky (chudáci malí nemají ani možnost reprodukce). Pak je čeká malá procházka tržnicí, kde je možné koupit salátové kapradí, které jim tak chutnalo v Mulu, různorodé ovoce, mnohé z nich klukům zcela neznámé... a nakonec třeba i kus masaz z obřího porcovaného hada či živé želvičky na polévku. Brrr... chudáci želvičky. Na trhu s bylinkami a zeleninou si Lukáš vyhlédl cosi, co vypadalo jako turecký med a bylo to skoro za babku. Doma se pak divil divné, nelibé chuti – z „tureckého medu“ se vyklubala fermentovaná soja, která se musí před snězením trochu ochutit a osmažit.

 

Ale konec testování, vzhůru do dalšího z mnoha národních parků na ostrově Borneo - parku Lambir Hills. Kluci ještě neví, zda tu zůstanou přes noc. Ale dostali za úkol připravit se na možnost, že zde budou déle. Po příjezdu je ale vše okamžitě jasné, protože dostávají klíče od dřevěného domu na kraji džungle a pak hned vyrážejí na první delší výšlap. Naplánovali jsme jim jejich „oblíbenou“ tour po vodopádech. Zdejší park je kopcovitý a žádné pohodlné chodníčky tu na kluky nečekají. Prudká stoupání a klesání v extrémě horkých teplotách a velké vlhkosti způsobí, že jsou za chvíli propocení skrz na zkrz. Možnost osvěžení u vodopádu je proto motivuje a kluci nám tak docela šlapou. Nejdříve je čeká malý vodopád. Krásný, v pralese schovaný, s túňkou pod ním. Ale není to jediné, co se tu schovává. Na cestičce k vodopádu se hemží staré „kamarádky“ - hladové pijavičky, které za chůze naskakují na kluky jak na autobus. Jen co se jich kluci zbaví a potěší se vodopádem, který je ještě malý na vykoupání, vyráží k dalšímu cíli.

 

 

 

Tentokrát je to zacházka od cesty ke starému ropnému vrtu. Ten je schovaný v džungli a jeho pozůstatky obklopuje silně olejový zápach, jako v zatuchlé garáži. A také pár kusů ropného zařízení, které ještě nestačila džungle pohltit. Při cestě k dalšímu vodopádu, který je o několik kilometrů dále, vyplaší kluci v korunách stromů opičí rodinku. Ta se s obrovským rámusem klidí co nejdále od cesty a Vykiwení tak ani nemají možnost zdokumentovat další opičí druh. A to je stále úkol, který od nás mají: najít a vyfotit co nejvíce dalších druhů. Místní tvrdí, že ve zdejší džungli bez problému narazíte na ptáky zoborožce. Ale ač kluci kroutí krky vzhůru, žádného stále nevidí. Místo toho projdou „trestnou“ pijavičí uličkou k dalšímu vodopádu. Odcvrnkají z bot každý asi 5 nejrychlejších pijavic a pak už skočí šipku do krásného tyrkysového jezírka pod vodopádem.

 

 

Ale protože mají dnes na cestě ještě jeden, nemohou se dlouho zdržovat a vydají se hledat i ten poslední. A ten není o nic méně úchvatný. Tůňka je obrovská, obklopená zelenou džunglí a přemostěná kmeny stromů. Kluci si místo obdivně oblézají z různých stran, až si Míchal přestane dávat pozor a kousek břehu se s ním utrhne a on si zmáchá boty v jezírku. A tak mu to teď cestou zpět pěkně čvachtá. V tropech bohužel nic dobře neschne a tak má druhý den při výstupu na nedaleký vrchol stále pěkně mokro v botech. Druhý den jim ale jinak nepřinesl mnoho nových živočichů, pomineme-li pár motýlů a housenek. Zato získali rozhled do celé džungle, která je v národním parku a i jeho okolí. Na hranice parku totiž viditelně dotírá civilizace. Z jedné strany prales pomalu vypalují, z další strany je důl a v dálce je celý obklopen palmovým hájem. Při představě, co asi z parku zbude za pár let, kluci viditelně posmutněli.

 

 

 

Teď ale není čas na smutnění. Čeká je další přejezd a to tentokrát do Niah Caves national park. Tento park je v Malajském Borneu asi jeden z nejznámějších a to hned z několika důvodů. Jednak je tu jedna z nejdéle obývaných jeskyní (našli se tu tisíce let staré pozůstatky osídlení) a pak je to taky jeden z největších zdrojů vlaštovčích hnízd - pro velmi drahou polévku. Vlaštovčí hnízda se „těží a sklízejí“ (nebo jak to nazvat) v nejvěžší Niah Cave jeskyni, která je složená z několika obrovských sálů s výškou i více než 30 metrů. Uvnitř hnízdí přibližně 200 tisíc vlaštovek. Aby hnízdo sundali, šplhají místní domorodci s pomocí primitivních dřevěných podpor do neuvěřitelných výšek, odkud srazí hnízdo k zemi. A když jich nakumulují dost, jdou si vybrat zisk. A vlaštovky musí začít stavět hnízdo nové. Občas ale vyhrají vlaštovky, když sběrač na kluzké skále spadne. A jak vyhodnotí Vykiwení, tuhle práci by opravdu nebrali (to možná raději zpět do kanceláře).

 

 

 

Za Niah jeskyní je další, ve které jsou prastaré jeskynní malby. Ale pro Vykiwené je spíše větší vzrušení, když zahlédnou místní létající veverku poletuchu v akci, jak přelétá ze stromu na strom. Dalších pár živočichů ještě dnes přidají do sbírky. A pak cestou zpět ke vstupu do parku doufají, že při převozu přes jílem zbarvenou říčku zahlédnou i krokodýla. Ještě předtím mají jedinečnou možnost poznat jak, vypadá původní vesnice. Tvořená je hlavně dvěmi „longhousy“. To jsou na kůlech postavené, dlouhé dřevěné budovy, ve kterých bydlí několik desítek rodin v propojené komunitě. Kolem pobíhají ušmudlané děti, v proutěných klecích kokrhají kohouti připravení na kohoutí zápasy a u říčního mola místní farmářka suší sklizenou rýži. Prostě jedna z vesnic, jakých je v džunglích Bornea schováno na stovky.

 

 

 

Ale je čas na přívoz a tak se vrátí zpět na původní trasu a nechají se převézt zpět. A ač do poslední chvíle napínají oči na štopky, zůstane nakonec krokodýl i zoborožec jen zbožným přáním. Klukům totiž vypršel čas na Borneu. Podle našeho názoru i přizvaných odborníků si tu vedli velmi dobře a měli i velké štěstí na některé vzácné živočichy. Dáme jim tak ještě možnost něco do sbírek doplnit ve vnitrozemí Malajsie. Nejdříve si ale od přírodní džungle odpočinou v džungli městské. Kroky Vykiwených míří do hlavního města - Kuala Lumpur.

 

Zamilují si velkoměsto podobně, jako si oblíbili Singapur? Přijdou na kloub tomu, jak tam funguje veřejná doprava? A kam z města utečou? To se dozvíte příště.

 

GALERIE:

 

- Miri a Lambir Hills NP

- Niah Caves NP